Jump to Navigation

Aujezskyho choroba

Kategorie:
prase.jpg

Aujeszkyho choroba
Dostal jsem na starost reagovat na televizní reportáž o nebezpečné nákaze: Aujeszkyho chorobě. Jelikož již řadu let nevlastním televizi, nemohu nijak konfrontovat zmiňované informace, ale pokusím se ve stručnosti shrnout základní známá fakta.
Toto onemocnění, nazývané také pseudovzteklina, je akutní virové onemocnění postihující s různou mírou infekčnosti a intenzity většinu savců včetně psa, kočky a člověka. Nejvnímavější k tomuto viru je pes, méně kočka, pro člověka představuje aujeszkyho choroba jen velmi malé riziko infekce.
Původcem choroby je herpesvirus, který napadá různé buňky těla, především však nervovou tkáň.
Hlavním přenašečem onemocnění v přírodě je prase. K nákaze psa dochází zejména při těsném kontaktu s nemocnými prasaty při lovu, při požírání infikovaného masa z uhynulých nebo zastřelených prasat, zejména selat, nebo při zkrmování nevařených prasečích odpadů. Pes ani kočka nehrají téměř žádnou úlohu při šíření této choroby na další zvířata, neboť vylučování viru z jejich těla je minimální.
Než se objeví klinické příznaky, uběhne většinou 3 až 6 dnů, někdy i méně. Příznaky jsou většinou akutní, zvířata odmítají potravu, objevuje se apatie, zježená srst, zimomřivost a vystrašený výraz. Infekce často probíhá bez zvýšené teploty. Obvyklým příznakem je výrazná svědivost lokalizovaná nejčastěji na hlavu, případně krk a hrudník. Kvůli intenzivnímu škrábání mohou mít postižená zvířata rozedřenou kůži až do krve. U koček nebývá svědivost tak urputná. Dýchací problémy, zvracení a průjem se naopak vyskytují zejména u koček. U psů i koček je poměrně časté olizování a slinění jako důsledek paralýzy hltanu a nemožnosti polykání. Vlivem škrábání a krvácení mohou být sliny obarvené do červena. Pacienti projevují příznaky zánětu mozku a mozkomíšních blan, jako jsou například nestejnoměrně velké zorničky, zorničky nereagující na světlo, nepřirozené držení hlavy, třes a záškuby čelistí. Dále dochází k paralýze hrtanu a změnám hlasu, záškubům svalstva na hlavě, krku a trhavým pohybům pysků. Následkem úplného vyčerpání a rozsáhlé paralýzy zvířata hynou během 1 až 2 dnů od objevení prvních známek onemocnění.
U některých zvířat je naopak pozorován neklid a podrážděnost doprovázené vrčením a štěkáním (mňoukáním). Pokud se vyskytne agresivní chování, není nikdy, na rozdíl od vztekliny, namířeno proti člověku.
Onemocnění lze identifikovat na základě spojení anamnestických údajů od majitele (lovecký pes, pozření nemocného prasete nebo kontakt s ním) a klinických příznaků (svědivost, rychlý nástup zejména nervových příznaků, pacient nereaguje na terapii, smrt v krátké době od objevení symptomů). Běžně používané laboratorní vyšetření (hematologické, biochemické, mozkomíšní mok) přináší jen nespecifické výsledky ukazující na zánět mozku a mozkomíšních obalů. Vzhledem k extrémně rychlému průběhu nemoci tak definitivní diagnózu většinou přináší až posmrtné vyšetření, zejména histologické (průkaz viru v postižených tkáních centrálního nervového systému), kultivace viru na buněčných kulturách nebo serologické vyšetření krve (stanovení protilátek proti tomuto onemocnění).
Jak už bylo zmíněno výše, terapie Aujeszkyho choroby neexistuje, lze jen tlumit její příznaky. I přesto drtivá většina případů skončí smrtí psa nebo kočky. Jediné zvíře, které dokáže Aujeszkyho chorobu přežít a stát se poté jejím přenašečem je prase.
Vzhledem k tomu, že proti této nemoci nelze očkovat (není dostupná vakcína a navíc je vakcinace přímo zakázána), jedinou prevencí je zamezit psům a kočkám v kontaktu s infikovanými prasaty (zejména zkrmování tepelně neopracovaného masa nebo požírání uhynulých jedinců).
Tolik tedy teorie k tomuto závažnému onemocnění.
Na závěr bych poprosil všechny naše klienty, kteří mají doma škrábající se dermatologické pacienty, majitele vlastnící přirozeně slintající plemena, případně majitele, kteří mají doma neurologického pacienta (např. s epilepsií), aby se zhluboka nadechli, vydechli a nabyli tak potřebný klid. Přestože prevalence (četnost) tohoto závažného onemocnění se u píseckých divokých prasat pohybuje kolem 37%, za celou dobu naší praxe jsme nezaznamenali jediný potvrzený případ této choroby. Bude samozřejmě dobré, pokud budete své miláčky držet dál od divokých prasat (relativně hodně jich musíme totiž zašívat) a nekrmte je syrovým prasečím masem (nebudeme muset řešit problém začervení, průjmy a zvracení). Ale rozhodně není nutné se kvůli tomuto onemocnění držet mezi panelovými hradbami píseckého města a ochuzovat se tak o krásu zdejších lesů a hor.