Jump to Navigation

Postvakcinační sarkom u koček - (ne)známý strašák

Kategorie:
Bild3791.jpg
P1010323_0.JPG

Následující článek není psán za účelem šíření hrůzy v populaci majitelů koček. Dávám si za cíl krátce informovat o poměrně neznámém, ale v odborné literatuře často zmiňovaném nádorovém onemocnění koček. Informovaný majitel se znalostmi o vývoji tohoto tumoru, jeho diagnostice a léčbě, by poté měl být schopen včas rozpoznat riziko a rychle jej řešit. To je totiž klíčové.

Co je postvakcinační sarkom?
Jedná se o tumor z měkkých tkání (kůže, podkoží, sval), který může vzniknout u kočky na místě předchozí vakcinace. Protože je většina koček vakcinována do oblasti mezi lopatky nebo na bok, většinou se vyskytuje v této lokalitě. Je popsán u samců i samic, většinou ve středním či vyšším věku (nejčastěji 6-9 let). Může se vyvinout týdny, dokonce i roky po vakcinaci (4 týdny až 10 let). Čím častěji je kočka vakcinována, tím je vyšší riziko. Je obtížně řešitelný, má vysokou míru recidiv a může vést k úhynu pacienta. Původně se uvažovalo, že tumor vzniká po vakcinaci proti FeLV (felinní leukemický virus) nebo vzteklině. V literatuře zmiňovaný výskyt je mezi 1/10 000 vakcinací až 1/1000 vakcinací. Existuje profesní organizace (Vaccine-Associated Feline Sarcoma Task Force), která se zabývá výzkumem vakcín a vakcinačních schemat, možností detekce a léčby tohoto tumoru. Soudobé klinické studie však nenalezly souvislost mezi specifickými vakcínami a vznikem sarkomu u koček.
Vakcinace koček proti infekčním nemocem je důležitou součástí preventivních opatření při jejich chovu. Důraz by však měl být kladen také na pečlivý výběr vhodných kandidátů pro vakcinaci a monitoring místa vpichu po jejím provedení. Ke vzniku sarkomu mohou vzácně přispět i lokální zánětlivé reakce z odlišných příčin (šicí materiál, aplikace jiných léčiv). Protože je zánět v místě vpichu považován za počáteční změnu, před transformací v nádor, je třeba se snažit o jeho minimalizaci (použití ostrých jehel, minimalizovat možnou kontaminací- sterilní technika aplikace).

Jaké jsou příznaky (symptomy) postvakcinačního sarkomu?
Postvakcinační sarkom je agresivní tumor, který má prstovité výběžky šířící se do normální tkáně v okolí a ve 20-25% případů může metastázovat (šířit se do vzdálených míst organismu). Proto je klíčové včasné rozpoznání, okamžité řešení a agresivní chirurgický přístup.
U většiny postižených koček se projevuje výskytem nebolestivé bulky v podkoží na místě vakcinace. Nemusí se samozřejmě jednat vždy o nádor, pravděpodobný je také absces, cizí těleso, granulom-chronický zánět, lipom či jiná nezhoubná neolazie). Pokud zaznamenáte bulku na místě předchozí aplikace vakcíny, mělo by to u kočky vždy představovat návštěvu veterinárního pracoviště.

Jaké testy (diagnostické postupy) jsou potřebné?
Nejdůležitější krok v hodnocení bulky představuje biopsie a histopatologické vyšetření. Tenkojehelná biopsie a cytologické vyšetření (hodnocení nátěru buněk na sklíčku) ve většině případů není dostačující, není v tomto případě zcela přesná a jednoznačná. Při biopsii se odebírá celá masa nebo její část po předchozí drobné incizi (naříznutí) kůže, vzorek je poté odeslán na specializované histologické vyšetření. Histolog vyšetří vzorek pod mikroskopem a ve většině případů určí přesnou diagnózu. Pokud je stanovena diagnóza postvakcinační sarkom, je vhodné provést další diagnostické testy pro určení stadia tumoru a diskutovat s majitelem terapeutické možnosti.
Při stanovení stadia tumoru se využívá zejména:
Vyšetření krve (hematologie, biochemie) a vyšetření moči pro stanovení celkového zdravotního stavu, možná je i testace na FeLV a FIV a stanovení hladiny thyroxinu (stav štítné žlázy) pro určení prognózy a usnadnění rozhodování
RTG vyšetření hrudníku k hodnocení plic pro případný výskyt metastáz
Pokud má pracoviště tuto možnost k dispozici CT vyšetření nebo magnetická resonance (MRI) pro detailní zobrazení masy. To umožní přesnější ohraničení tumoru a napomůže k určení odpovídajícího řešení
CT vyšetření pro plánování možné radioterapie

Jak se léčí postvakcinační sarkom?
Relativně malý nádor může být potenciálně vyřešen i chirurgií samotnou, ale ve všech případech to vyžaduje chirurgii radikální. Např.pokud vznikne na končetině (není sice obvyklé místo pro vakcinaci), pro dosažení lokální kontroly je nutná amputace. Střední doba přežívání po samotné chirurgii je přibližně 19 měsíců.
Jestliže u chirurgie samotné není vysoká pravděpodobnost úspěchu, doporučují se ve spojení s chirurgickým zákrokem další metody. Tumory, které jsou nekompletně odstraněné, se mohou na stejném místě znovu objevit již za 2 týdny, ale i za 6 měsíců.
Proto je vhodné zasílat na histologické vyšetření celý vzorek tkáně, který byl odstraněn při chirurgii. Histolog poté nejen určí přesný typ tumoru, ale i to zda jsou okraje tzv.“čisté“ a veterinární lékař byl tedy úspěšný při odstranění celého tumoru.
V tomto případě je však odstranění celého tumoru vždy velmi obtížné a selhání v tomto ohledu poukazuje na vysokou invazivitu a agresivitu tumoru, nikoliv na schopnosti dotyčného chirurga.
Pokud histolog zjistí, že okraje obsahují nádorové buňky, může být nutný další chirurgický zákrok. Nejagresivnější přístup k léčbě představuje chirurgie kombinovaná s radioterapií (v současné době v ČR nedostupné, dostupné na univerzitě ve Vídni nebo Animal Hospital Postojna, Slovinsko). V některých případech je navrhována také chemoterapie pro omezení rizika vzniku metastáz a šíření do těla. Pro vhodnou terapii existuje několik protokolů a názor veterináře se může lišit také v tom, zda zvolit radioterapii před či po chirurgii.
Jestliže radioterapie není možná, existují další možnosti. Bylo prokázáno, že adjuvantní (doplňková) chemoterapie (viz článek o chemoterapii) po nekompletním odstranění nádoru může významně prodloužit přežívání a oddálit recidivu nádoru.
Zdaleka nejdůležitější je však koordinace všech lidí, kteří se podílejí na léčbě tohoto onemocnění, tedy chirurga, onkologa a personálu, pečujícího o hospitalizovanou kočku. Časné chirurgické řešení, vhodná doplňková terapie a zachycení možných komplikací v průběhu terapie může v tomto případě zachránit život a zajistit úspěch v boji s tímto nepříjemným soupeřem. Pokud je tato diagnóza vyslovena, musí majitel zvážit prognózu (opatrná), emoční stres, komfort pacienta a v neposlední řadě i cenu veškeré diagnostiky a terapie.