Jump to Navigation

Separační anxieta

Kategorie:
couch-destroyed-by-a-dog.jpg

Pes je sociální tvor a vytváří si pouto nejen k příslušníkům svého druhu, ostatním psům, ale také k člověku, zejména členům domácnosti, ve které žije. Pokud je toto pouto příliš silné, může se lehce stát, že pes, který je ponechán o samotě, propadne panice z odloučení. Tento strach může následně podnítit chování, které pro majitele nebo jeho okolí představuje vážný problém. Pes se například štěkáním a vytím snaží obnovit hlasový kontakt s členy rodiny, nebo se vykusováním a hrabáním snaží dostat přes bariéru oddělující jej od majitelů. Někdy nadměrně a nervózně přechází po bytě, čímž vyjadřuje touhu běžet za ostatními členy domácnosti. Cíl tohoto chování je jediný, dosáhnout fyzického kontaktu s ostatními příslušníky rodiny. Žvýkání, okusování a ničení předmětů, často nějak spojených s osobou, kterou si pes obzvláště oblíbil, mu přináší pocit úlevy a snižuje jeho napětí. Také močení nebo defekace na místech, kam pes za normálních okolností nemá přístup nebo jsou často využívány majitelem, má pro psa uklidňující význam.
Pokud se majitel snaží za jakékoli výše popsané chování psa trestat, nedosáhne žádného pozitivního výsledku, chování se pravděpodobně ještě zhorší. Je potřeba si uvědomit, že pes se ničením předmětů, pomočováním nebo vytím nesnaží majiteli pomstít za to, že ho nechal doma. Veškeré projevy separační anxiety jsou pouze způsobem, jak se pes snaží vybít nahromaděnou frustraci z toho, že je odloučen od milované osoby. Podobně i lidé ve vypjatých situacích ničí zapalovače, propisky, zuřivě žvýkají žvýkačky, přejídají se nebo neustále chodí na toaletu. A nikdo je kvůli tomu nemůže obvinit, že by se takovým chováním mstili zaměstnavateli nebo zkoušejícímu, který jim stresové situace přivodil.
Rizikovými faktory vzniku separační anxiety mohou být náhlé změny v denním režimu (pes ponechán doma o samotě na delší dobu), dlouhé hodiny bez osoby na níž byl pes silně citově vázán, stěhování, změny prostředí, pobyt v útulku, narození dítěte a z toho vyplývající nedostatek času na psa a další. Někteří majitelé si libují v nadměrné psychické závislosti jejich psa vůči nim a tím jej vystavují nebezpečí vzniku separační anxiety. Chronická úzkost z odloučení může narušit zdraví zvířat a zhoršit kvalitu jejich i majitelova života. Proto je neetické takovou nadměrnou závislost podporovat.
Odborná literatura uvádí, že až 50 % psů trpí některou z forem separační anxiety, přičemž psi jsou touto poruchou chování postiženi častěji než feny.
Na naší klinice jsme schopni separační anxietu diagnostikovat, následně majiteli vše řádně vysvětlit a připravit vhodnou a efektivní terapii pro konkrétní případ. Jsme zastánci terapeutického postupu zaměřujícího se zejména na změnu chování majitele a pomocí modifikace, záměně klíčových signálů, systematické desenzitizace, podmiňování a protipodmiňování připravit psa na situace, kdy bude muset zůstat o samotě. Ovlivňování psychického stavu psa pomocí léků je výjimečnou a až poslední možností volby. Používá se pouze v případech, kdy s ohledem na závažnost případu nelze dosáhnout terapeutického úspěchu jinou cestou, případně krátkodobě jako podpůrný prostředek.
Naším cílem je, aby pes po odchodu milované osoby netrpěl a tedy aby jeho život byl kvalitnější a šťastnější.