Jump to Navigation

Tetanus u psů

Kategorie:
11-14_ctetani.jpg
do_clanku.JPG
do_clanku1-1.jpg

Každý již jistě někdy slyšel o vakcinaci proti tetanu a ví, že po kontaminovaném poranění by se měl aplikovat tetanový antitoxin. Většina lidí toho více o tetanu neví, ačkoliv majitelé koní jsou v tomto směru jistě informováni dobře. Tento článek si klade za cíl v hrubých rysech přinést trochu více informací o této nemoci a popsat průběh diagnostiky a léčby nemocného psa na naší klinice a preventivní možnosti pro psy zdravé.

Tetanus je onemocnění způsobené toxinem, který vylučuje bakterie Clostridium tetani. Tyto bakterie se řadí mezi anaerobní, to znamená, že rostou a množí se v prostředí, kde se nevyskytuje kyslík, jako např. hluboké kousné nebo bodné rány. Clostridium žije v půdě, proto je rána kontaminovaná hlínou (okusování klacků štěnetem při současně vypadeném mléčném zubu, napíchnutí na větev při běhu, rvačky mezi psy či poranění divokým kancem, našlápnutí na hřebík, drát apod. zejména v prostředí venkova, s chovem koní) nejčastější cestou tohoto mikroorganismu do těla.

Jednotlivé živočišné druhy jsou k infekci různě vnímavé, Koně, krávy a lidé jsou velmi vnímaví, naopak kočky jsou velmi odolné a téměř nikdy neonemocní. Tento text se bude věnovat výhradně psům, u nichž je vnímavost střední.

Toxin a co způsobuje
Tetanový toxin se také nazývá tetanospasmin. Je produkován bakterií Clostridium tetani v ráně, tedy v anaerobním prostředí. Toxin se váže na drobná nervová zakončení a postupuje po nervech výše do centrálního nervového systému, kde brání uvolňování glycinu. Glycin je aminokyselina, která v nervových zakončeních působí jako tlumivý přenašeč (inhibiční neurotransmiter), tlumí tedy přenos vzruchů mezi nervy a z nervů na svaly. Výsledkem ztráty tohoto tlumivého vlivu je bolestivá svalová hyperaktivita, křeč a ztuhlost. V nejzávažnějších případech dochází ke křeči dýchacího svalstva a pacient nemůže dýchat, což bývá příčinou smrti. U lidí se většina úmrtí na tetanus vyskytuje u dětí a starých lidí, ačkoliv s dnešními možnostmi intensivní péče je úmrtnost v rozmezí 10-15% případů.
Při klasickém průběhu nejprve ztrácí pacient schopnost mrkat, přetahuje 3.víčko přes oko, má zarudlé spojivky. Pokud v této fázi nemá jiné příznaky, lze se snadno splést a určit problém jako zánět spojivek. Z vlastních zkušeností musíme sdělit, že se to běžně stává. Poté se však rozvíjí další příznaky a ty už jsou typické. Pacienti jsou výrazně citliví na světlo a zvuky, takže zatleskání může vést ke křeči nebo záchvatu. Pacientům s převislýma ušima se mohou boltce vzpřimovat, zaťaté tvářové svalstvo vede k napnutí obličeje do tzv. sardonického úsměvu (koutky tlamy jsou taženy dozadu, taktéž oční koutky). V pokročilých fázích není pacient schopen chůze, stojí na strnulých natažených končetinách nebo leží.
Většina našich pacientů neutrpěla v předchozích 1-2 týdnech žádné zevní poranění a k infekci u nich došlo ránou v dásni po vypadnutí mléčného zubu!
Diagnostika
Pro diagnostiku tetanu neexistuje žádný test – nelze to specificky určit z krve ani žádnou paraklinickou metodou. Je proto tedy diagnózu určit na základě typické anamnézy (výpovědi majitele) a klinických příznaků. Je sice možné určit hladinu protilátek proti tetanu v krvi, ale to je zdlouhavé a pro praxi neužitečné. Pokusy o kultivaci Clostridium tetani z rány byly neúspěšné. Pokud tedy vidíme pacienta s typickými příznaky a máme podezření, je třeba začít hned léčit.
Terapie
Většina pacientů vyžaduje hospitalizaci s infúzní léčbou a je vždy zapotřebí počítat s poměrně dlouhodobým léčením. Poslední pacient letos v létě byl hospitalizován týden než byl schopen jít domů. Prvním krokem je podání antibiotik, která zabijí Clostridium tetani. Naštěstí nejsou zapotřebí žádná speciální antibiotika. Dobře působí nitrožilně aplikovaný penicilin. Novější generace penicilinů (ampicilin,…) nejsou tak účinná jako starý penicilin. S úspěchem se dá použít (a my jej používáme jako lék první volby) nitrožilně aplikovaný metronidazol, se kterým se dá poté přejít na tabletovou formu. Dle literatury má sice více možných nežádoucích účinků, nicméně my žádné nepozorujeme.
Pro kontrolu spasmů a záchvatů se podávají sedativa. Acepromazin je doporučován ke snížení citlivosti na světlo a hluk. I když se nemá používat u pacientů se záchvaty, neboť zvyšuje frekvenci jejich výskytu, tak tetanus je jedinou výjimkou. Pro snížení četnosti záchvatů a ztuhlosti se používají antiepileptika, zejména diazepam a fenobarbital.
Rozhodování, zda podat antitoxin (sérum) proti tetanu, je kontroverzní. Antitoxin je roztok protilátek (krevní sérum), získané z vakcinovaných koní, jehož úkolem je navázat a zničit tetanový toxin. Nemůže odbourat toxin, který je již navázaný na nervech, ale může snížit tvorbu toxinu v ráně, než dojde ke zničení bakterií. Toxin, který se již navázal na nervy, se musí postupně odbourat sám, což nějaký čas trvá. Rizikem použití antitoxinu (séra) je alergická reakce (mnohdy velmi intenzivní a prudká- vlastní zkušenosti), neboť sérum je získáno z jiného živočišného druhu a psí organismus jej vnímá jako cizorodou substanci. Pro snížení tohoto rizika lze podat antitoxin pod kůži nebo do svalu, ale v tomto případě je nástup terapeutického účinku až za 3 dny (což je dosti pozdě). Nitrožilní podání je sice rychlé, ale riziko prudké anafylaxe (alergie) je velmi vysoké.
Hospitalizovaný pacient vyžaduje klidné temnější prostředí, také po propuštění je vhodné podobné prostředí vytvořit na pár týdnů v domácích podmínkách.
Zlepšování je většinou patrné po týdnu, ačkoliv kompletní uzdravení může trvat i měsíce.
Vakcinace
Tetanový toxoid (antigen) je vakcína proti tetanu, kterou všichni známe také z vlastní zkušenosti. Pravidelně se vakcinují nejen lidé, ale také koně. Kočky jsou velmi resistentní, ty se očkovat nemusí. U psů však doporučujeme vakcinaci u rizikových populací – jedinci na venkově, v blízkosti chovu koní, skotu či ovcí, lovecká plemena. Vakcinuje se většinou poprvé ve věku 9 týdnů s revakcinací za měsíc, poté vždy po 2 letech. Imunita je spolehlivá a trvalá.

Na závěr ještě výsledky jedné studie 35 případů z University of California, Davis, publikované v článku v časopise Journal of the American Veterinary Medical Association v roce 2007. Na základě této studie byli pacienti rozděleni do 4 kategorií podle závažnosti příznaků:
Skupina 1 Pes je schopen chůze, ale má zúžené zornice, sardonický úsměv, napřímené uši, není schopen otevřít sám tlamu, je citlivý na světlo
Skupina 2 Vše výše zmíněné plus napřímený ocas, stojí na ztuhlých končetinách, obtížně polyká, chodí velmi obtížně a ztuhle
Skupina 3 Vše výše zmíněné plus svalový třes nebo ztuhlost, neschopný chůze, má záchvaty
Skupina 4 Vše výše zmíněné plus srdeční frekvence pod 60/minutu nebo nad 140/minutu, vysoký krevní tlak, nízký krevní tlak nebo zástava dechu

Z 35 psů zahrnutých do této studie přežilo 77%. Všichni psi, u nichž se vyvinuly příznaky řadící je maximálně do druhé skupiny, přežili. Ve skupině 3 a 4 přežilo pouze 50% psů. Psi ve skupině 3 a 4 vyžadovali dlouhodobou intenzivní péči (infúze, sedace, nutriční podpora sondou apod.).
V této studii byla ve 27% příčinou infekce migrace travní osiny a v dalších 50% bylo na toto podezření. To se zcela neslučuje s naší zkušeností, kde je drtivá většina pacientů v dorosteneckém věku, měnící mléčné zuby.